Hořčík (Mg)

Hořčík je jedním z hlavních stavebních prvků organismu. Podílí se na aktivitě enzymů, reguluje propustnost buněčných membrán a příznivě působí na činnost srdce. Je nezastupitelný pro většinu biochemických reakcí a z hlediska kondice a zdraví je jedním z nejdůležitějších. Jeho deficit negativně ovlivňuje průběh téměř všech nemocí. Podílí se na aktivitě mnoha enzymů. Reguluje propustnost buněčných membrán. Příznivě působí na činnost srdce, upravuje krevní tlak, pozitivně ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi. Při pravidelném příjmu hořčíku podstatně klesá riziko výskytu infarktu.

Hořčík uvolňuje tkáně, snižuje nervosvalovou dráždivost, pomáhá při bolestivém svalovém napětí, má výrazný protikřečový efekt.

Účastní se produkce a přeměny energie v buňkách, podporuje účinek inzulinu. Zabraňuje demineralizaci kostí, pomáhá udržovat zdravou zubní sklovinu odolnou vůči kazům. Chrání před nadbytečným usazováním vápníku v organismu, zejména ve formě ledvinových a žlučových kamenů.

Reguluje funkci štítné žlázy, u mužů významně přispívá ke správné činnosti prostaty. Napomáhá k udržení acidobazické rovnováhy v organismu, podporuje trávení.

Jeho účinek se projevuje také zlepšením paměti a zrychlením myšlení. Podávání hořčíku je prospěšné při zvýšeném stresu, diabetu. Má význam pro konzumenty nadměrného množství sacharidů, výrobků z bílé mouky, masa a živočišných tuků.

Zinek (Zn)

Zinek je nepostradatelným stopovým prvkem, který se nachází v každé buňce, má silné antioxidační účinky a je nezbytný pro správnou funkci prostaty a reprodukčních orgánů. Pomáhá udržovat zdravé vlasy, kůži a nehty. Jeho přítomnost v lidském organismu je nezbytná pro zajištění normální funkce metabolických drah.

Lidské tělo obsahuje asi 2–2,5 g zinku, z toho se asi 55 % nachází ve svalech a 30 % v kostech, zbytek pak v ostatních tkáních. Organismus si zinek nevytváří ani neukládá, proto je jeho neustálý přísun z vnějších zdrojů žádoucí.

Zinek je významnou součástí enzymových systémů, které pomáhají při látkové výměně sacharidů, tuků a proteinů. Je důležitý pro hormony jako je inzulin, který reguluje hladinu krevního cukru, růstový hormon a mužský pohlavní hormon testosteron. Může pomáhat při léčbě neplodnosti, je potřebný pro funkci prostaty a pro růst pohlavních orgánů.

Významně podporuje přirozenou obranyschopnost organismu. Stimuluje hojení ran a kůže. Je prospěšný při léčbě akné, popálenin, ekzémů a pomáhá udržovat zdravé vlasy, kůži a nehty. Zinek může pomoci při léčení degenerativních účinků stárnutí, zpomaluje proces zhoršování zraku.

Potřeba zinku se zvyšuje u těhotných a kojících žen, při nevyvážené stravě, u vegetariánů, ve stáří, při hubnutí, při zvýšené spotřebě alkoholu, u rychle rostoucích dětí, při dlouhodobé fyzické zátěži, u pacientů s rozsáhlými popáleninami, při chronickém průjmu, při onemocnění jater a ledvin, u nemocí postihujících příjem živin a při léčení diuretiky a tetracyklinem.

Selen (Se)

Selen zpomaluje proces stárnutí tkání. Neutralizuje vliv některých karcinogenních látek a poskytuje ochranu před určitými nádorovými onemocněními. Je důležitý pro činnost slinivky břišní a pro pružnost tkání. Je užitečný i pro ženy v období klimakteria, neboť zmírňuje návaly tepla a nepříjemné pocity. Muži ovšem selen potřebují ještě více, protože jeho velká část se soustřeďuje ve varlatech, odkud je vylučován spolu se spermatem. Podílí se na zmírňování tvorby lupů ve vlasech a společně s vitamínem E zajišťuje zdravou srdeční funkci.

Bylo zjištěno, že pravidelně nízký příjem selenu v potravě nepříznivě ovlivňuje především kardiovaskulární systém a zvyšuje riziko infarktu myokardu a cévních onemocnění. Nedostatek selenu v potravě těhotných žen může nepříznivě působit na vývoj plodu. Selen funguje v organizmu jako antioxidant, který likviduje volné radikály a tím snižuje riziko vzniku rakovinného bujení.

Důležité přitom je i to, aby celková denní dávka selenu nepřekročila jistou hranici. Za optimální dávku se v současné době pokládá kolem 60 -200 mikrogramů selenu denně. Naopak dávky nad 900 mikrogramů denně jsou již toxické, způsobují poruchy trávení, vypadávání vlasů, změny nehtů a deprese.


Přirozené zdroje selenu jsou pšeničné klíčky a otruby, cibule, rajčata, brokolice, ořechy, vnitřnosti a mořské ryby. Jeho nedostatek se projevuje předčasnou ztrátou odolnosti.

Vitamíny a vegetariáni

Vitaminy jsou organické látky, které naše tělo potřebuje ve velmi malých množstvích, ale nedokáže si je samo vyrobit. Proto je musíme přijímat v potravě.

Poznatky, které dnes máme o vitaminech, pochází z doby poměrně nedávné. Všechny vitaminy byly objeveny vlastně až ve 20.století, přesto se už dříve vědělo, že pokusná zvířata, která byla krmena potravou obsahující čisté uhlohydráty, tuky a bílkoviny, přestávala růst, onemocněla a nakonec uhynula.

Sen mnoha vědců o možnosti čistě chemické výživy na základě synteticky vyrobených potravin se tak rozplynul. Zvířata i člověk potřebují něco víc než jen dostatečné množství uhlohydrátů, tuků a bílkovin. Je tedy zřejmé, že v potravinách musely v jejich přírodním stavu existovat určité látky, které jsou pro život nezbytné. V roce 1912 polský biochemik Kazimir Funk nazval tyto látky “aminy života” ( lat. amines de vitae) neboli vitaminy.

V průběhu dalších desetiletí se vědci pustili do vzrušujícího hledání těchto drahocenných, pro život nepostradatelných látek. Tak jak byly postupně objevovány, označovaly se velkými písmeny abecedy. Jsou objevovány – zejména v rostlinách – stále nové a nové látky, které plní v organismu nenahraditelné funkce. To je také případ kyseliny listové, která se vyskytuje v zelených částech rostlin a v suchých plodech, a tzv. vitaminu F, což jsou nenasycené mastné kyseliny s vícečetnými dvojnými vazbami přítomné v rostlinných olejích.

Zdroj vitamínů

Vitaminy jsou produkovány primárně představiteli rostlinné říše – vyššími rostlinami, houbami nebo bakteriemi. V některých případech mohou živočichové tyto látky transformovat a skladovat. To se děje např. s vitaminy A a D, které rostliny produkují jako provitaminy a které se pak ukládají v játrech ryb a savců jako vitaminy. Ryby a maso vůbec však mají např. naprostý nedostatek vitaminu C. Základním zdrojem vitaminů tedy zůstává rostlinná potrava.

Na rozdíl od masité potravy zaručuje výživa na bázi ovoce, obilovin a zeleniny přísun všech vitaminů, které náš organismus potřebuje. Nicméně tři z nich, vitaminy A, D a B12, zaujímají ve vegetariánské stravě zvláštní místo, neboť se vždy tvrdilo, že je jich hlavním zdrojem jsou potraviny živočišného původu.

Vitamin K

První varovné známky nedostatku vitaminu K:

• Střevní potíže
• Krvácivé, špatně se hojící rány
• Krvácení z nosu
• Únava
• Menstruační potíže

Jak kryjeme svou potřebu vitaminu K:

Již při samotném minipřívodu asi jen 0,03 miliontiny gramu na kilogram tělesné hmotnosti vyrábí naše tělo pro potřebu ještě dostatek srážlivé látky. Úbytek protrombinu však narůstá díky našemu typicky západnímu způsobu výživy a může dosáhnout kritického bodu, když se k tomu navíc objeví střevní poruchy, průjem, porucha tukového metabolismu a nadbytečné užívání léků. Novorozenci často trpí nedostatkem vitaminu K s příslušným sklonem ke krvácení. Příčinou je nedostatek vitaminu v mateřském mléce a nedostatečné zpracování tuku v prvních dnech života. Maso obsahuje velmi málo vitaminu K, často se nachází v celém kilogramu jen 10 miliontin gramu. Výjimku tvoří játra jako nosný orgán pro tuto biolátku. Ale také zde dochází ke značným rozdílům, podle tuku, který zvířata požila. Zatímco slunečnicový olej obsahuje jen málo vitaminu K, jsou sójový a olivový olej vysloveně bohatými dodavateli. Nacházíme jej samozřejmě také v listové zelenině nebo kuchyňských bylinách, jako zelí, petržel, které mohou na jeden kilogram obsahovat až 5 tisícin gramu.

Obzvláště bohaté na vitamin K jsou:

• Zelí
• Špenát
• Červené zelí
• Brokolice
• Polní salát
• Řeřicha
• Hlávkový salát
• Květák
• lusky
• okurky, cuketa
• rajská jablíčka

Vitamin K je důležitý pro:

• srážlivost krve
• hojení ran
• vytváření zásob cukru
• tvorbu kostí
• zdravé zuby
• funkci jater
• vitalitu